V následujících týdnech poslanci rozhodnou o bezpečném odstupu
při předjíždění cyklisty 1,5 metru. Každý rok se v České republice
prodá 350 tisíc nových jízdních kol. Stane se přes 4000 nehod s účastí
cyklistů. Desítky cyklistů na následky zranění zemřou. Popularita cyklistiky
roste a s ní roste i počet nehod s tragickými následky.
Nejlepším způsobem, jak problém poznat, je osobní zkušenost. Každý by
se měl občas projet na kole po silnici, aby získal novou perspektivu. Nebo by
se měl alespoň zeptat svých blízkých, kteří na kole jezdí.
Tento komentář je stručnou reakcí na nejčastěji zmiňované pochybnosti
odpůrců návrhu.
Plně chápu obavy o čistotu právního řádu, který by nová definice
konkrétního odstupu samozřejmě nezjednodušila. Navíc její vymahatelnost ani
zdaleka nebude stoprocentní. Je však třeba zvážit, jak pozitivní reálné dopady
pouhá definice bude mít. Snad každý z nás si uvědomuje, že je třeba
zákonem upravovat nejvyšší dovolenou rychlost, protože každý může mít jinou
představu, jaká rychlost je bezpečná. Stejné je to s bezpečným odstupem.
Zahraniční příklady ukazují, že bezpečný odstup kontrolovat lze. Vzhledem k zásadě
„v pochybnostech ve prospěch obviněného“ mohou být postihovány pouze
jednoznačně excesivní případy. Význam definice je však především edukativní a preventivní.
Minimální boční odstup při předjíždění cyklisty je závazně stanoven například v Německu,
Francii, Španělsku, Portugalsku, Belgii, Nizozemsku, Lucembursku, Austrálii a většině
Spojených států amerických.
Souhlasím s argumentem, že při odstupu 1,5 metru není možné
cyklistu předjet na komunikaci či v jízdním pruhu užším než 3,5 metru.
V takto úzkém místě bychom cyklistu neměli předjíždět ani dnes. Není to
bezpečné. Na druhou stranu to samozřejmě neznamená, že by cyklista blokoval
motoristu. Žádný cyklista přece nechce někoho zbytečně zdržovat. Při nejbližší
vhodné příležitosti zajede ke kraji a motoristovi umožní své bezpečné
předjetí. Je totiž povinný neomezovat plynulost provozu a dělá to i pro
svoje bezpečí. Obvyklá šířka venkovských silnic je kolem 5,5 metru. Tam se
vyhnou dvě auta a je tam i dost místa pro bezpečný odstup od
cyklisty. Případné zpomalení motoristy v řádu vteřin či desítek vteřin je
malá daň za to, že nedojde k ohrožení života.
Nepopírám ani fakt, že řada cyklistů páchá dopravní přestupky. Totéž
lze říci o řadě motoristů. Nejčastějším přestupkem cyklistů je jízda po
chodníku. Proč? Tito cyklisté se bojí jet po silnici. Pokud zvýšíme bezpečnost
cyklistů na silnici, nebudou mít důvod po chodníku jezdit.
Nesdílím představu, že bezpečnost cyklistů vyřeší povinné přilby pro
všechny cyklisty. Sám bez přilby sice nikdy nevyrážím, ale represivní opatření
nepodporuji. Přilba může snížit riziko některých úrazů hlavy. Samotné nehodě
však nijak nezabrání. Naopak. Pocit falešného bezpečí může být příčinou
riskantnějšího chování, včetně nebezpečného předjíždění. To je ostatně důvod,
proč povinné přilby téměř nikde na světě neexistují. Pokud nezakážeme silniční
cyklistiku, potřebujeme bezpečný odstup.
Je na nás, jestli se vydáme cestou zákazů a represí, nebo cestou
vzájemného respektu a ohleduplnosti.
Přeji nám všem hodně šťastných kilometrů bez nehod, ať již za volantem,
za řídítky nebo pěšky!
Článek vyšel v MF Dnes (10. 2. 2021), na iDnes.cz
(11. 2. 2021) a na Městem
na kole (10. 2. 2021).
Žádné komentáře :
Okomentovat