Z § 57 odst. 1
zákona o silničním provozu nevyplývá povinnost cyklisty užít stezku pro
chodce a cyklisty. Cyklista je totiž účastníkem silničního provozu ve
smyslu § 2 zákona o silničním provozu a náleží mu veškerá práva
a povinnosti z toho vyplývající. Není-li pozemní komunikace označena
dopravní značkou „Zákaz vjezdu jízdních kol“, může ji cyklista využít i za
situace, kdy se v blízkosti nachází stezka pro chodce a cyklisty.
Rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 12. 2023, č. j. 4 As 102/2023-25,
body 22 až 33. Tisková zpráva ZDE.
[22] Dle § 57 odst. 1
zákona o silničním provozu ve znění účinném v době spáchání
přestupků: „Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, vyhrazený jízdní pruh pro
cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem
zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista
povinen jich užít.“
[23] Dle § 57 odst. 6
téhož zákona: „Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená
dopravní značkou „Stezka pro chodce a cyklisty“, na které je oddělen pruh
pro chodce a pruh pro cyklisty, je cyklista povinen užít pouze pruh
vyznačený pro cyklisty. Pruh vyznačený pro chodce může cyklista užít pouze při
objíždění, předjíždění, otáčení, odbočování a vjíždění na stezku pro
chodce a cyklisty; přitom nesmí ohrozit chodce jdoucí v pruhu
vyznačeném pro chodce.“
[24] Výčet případů, v nichž
je cyklista povinen použít namísto „běžné“ komunikace zvláštní komunikaci či
její část určenou právě pro cyklisty, uvedený v § 57 odst. 1
zákona o silničním provozu, je výčtem taxativním. Otázka rozhodná pro
posouzení věci je, zda pro účely tohoto ustanovení lze za stezku pro cyklisty
považovat i pozemní komunikaci či její část označenou dopravními značkami
č. C 9a „Stezka pro chodce a cyklisty společná“ a č. C 10a
„Stezka pro chodce a cyklisty dělená“.
[25] Komentářová literatura
zákona o silničním provozu (NOVOPACKÝ, D.; VETEŠNÍK, P. a BEZDĚKOVSKÝ, K.
Zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2022, komentář k § 57)
dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že samo citované ustanovení
mezi pojmy „stezka pro cyklisty“ a „stezka pro chodce a cyklisty“
rozlišuje v odstavcích 5 a 6, lze dovodit, že z nich zákon
minimálně pro účely ustanovení § 57 nečiní stejné právní kategorie. Zákon
o silničním provozu mezi uvedenými pojmy jasně rozlišuje i v dalších
ustanoveních, např. v § 60a nebo obdobně i v souvisejících
předpisech, např. § 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.
[26] Jak upozorňuje odborná
literatura (KINDL, T., VOMÁČKA, V. Jsou cyklostezky povinné? Právní
rozhledy, č. 4/2022, s. 133), v případě pochybností ohledně
výkladu § 57 odst. 1 zákona o silničním provozu je třeba také
zohlednit uplatnění zásady in dubio pro libertate (v pochybnostech
ve prospěch svobody), podle níž „je v pochybnostech o výkladu
práva nutné přiklonit se ve prospěch takového výkladu, který poskytuje větší
svobodu, tj. je příznivější pro adresáta práva“ a také zásad správního
trestání nulla poena sine lege (není trestu bez zákona), resp. nulla
poena sine lege certa (každý přestupek musí být dostatečně určitě, přesně a jasně
vymezen) a nulla poena sine lege stricta (zákaz analogie v neprospěch
pachatele). Per analogiam lze užít i závěry rozsudku NSS ze dne 17. 12. 2009,
č. j. 9 As 39/2009-60, jenž pro účely trestání vyloučil rozšiřující
výklad zákonného označení kategorií pozemních komunikací: „Podle Nejvyššího
správního soudu však není možné ze skutečnosti, že podle § 42b odst. 1
písm. g) zákona o pozemních komunikacích lze postihnout pouze jednání
namířené proti pozemním komunikacím kategorie dálnice, silnice nebo místní
komunikace, dovozovat aplikovatelnost § 42b odst. 1 písm. a)
citovaného zákona na jednání spočívající v poškození veřejně přístupné
účelové komunikace. Pokud se zákonodárce rozhodl takové jednání nesankcionovat
podle shora citovaného § 42b odst. 1 písm. g) zákona o pozemních
komunikacích, a to i přesto, že o jeho nežádoucích následcích
nelze mít pochybnosti, nemůže správní orgán sankcionovat předmětné jednání
podle ustanovení, jež na ně zjevně nedopadají.“
[27] Příloha č. 4 vyhlášky
č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních
komunikacích, jež upravuje význam, užití, provedení a tvary dopravních
značek a jejich symbolů, popisuje, že dopravní značka C 9a „Stezka
pro chodce a cyklisty společná“ přikazuje chodcům a cyklistům
užít v daném směru takto označeného společného pruhu nebo stezky. Dopravní
značka C 10a „Stezka pro chodce a cyklisty dělená“ přikazuje
chodcům a cyklistům užít v daném směru části vyznačené pro chodce
nebo cyklisty. Jak podrobně rozebírají v čl. V. bod 2. výše
zmíněného článku JUDr. Kindl a JUDr. Vomáčka, toto znění popisků
je značně problematické, neboť zde vyhláška „ukládá“ povinnost nad rámec
zákona, což je přitom v rozporu se zásadou legální licence zakotvené v čl. 2
odst. 3 Listiny základních práv a svobod („Každý může činit, co
není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“).
[28] S účinností k 1. 1. 2022
byl dotčený § 57 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích
novelizován zákonem č. 365/2021 Sb., a to přidáním dovětku „v daném
místě a směru, ledaže by tím mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost
provozu na pozemních komunikacích.“ Ač v dané věci rozhodovaly správní
orgány dle znění ustanovení před novelizací, lze zde sledovat záměr
zákonodárce, který byl znám již v době vydání rozhodnutí žalované, a to
z poslaneckého pozměňovacího návrhu č. 6148 k citované novele. V odůvodnění
pozměňovacího návrhu je uvedeno: „je logické, že cyklista nemůže dostát
povinnosti užít vyhrazený prostor pro cyklisty (tzv. předsunutou stopčáru),
pokud se do tohoto prostoru nemůže kolem stojících motorových vozidel bezpečně
dostat. Bezpečnost musí mít přednost. (V) řadě konkrétních situacích (je)
vhodné, aby cyklista namísto stezky užil silnici. Užití silnice může být
bezpečnější i pro samotného cyklistu, např. pokud by užití stezky
znamenalo nutnost několikanásobného odbočování a křížení jinak rovného
úseku silnice, které zvyšuje pravděpodobnost výskytu kolizních situací. Podle
uznávané teorie dopravních proudů obdobnou rychlostí pohybující se prvky v proudu
mají menší pravděpodobnost kolize. Rychlost některých cyklistů je zejména v obcích,
ale v závislosti na výškovém profilu často i mimo ně výrazně blíže
rychlosti motorových vozidel pohybujících se po silnici než rychlosti účastníků
provozu pohybujících se po stezce. Výjimka z povinnosti užít stezku posílí
homogenitu dopravních proudů, a tím zvýší bezpečnost provozu. Povinné
užití stezky v praxi často znemožňuje místní technické řešení. Například
vjezd na stezku a označení stezky mnohdy nebývá přímo u silnice, po
které cyklista jede, a proto si cyklista podrobně neznalý místních poměrů
nemusí být stezky vůbec vědom. Stejný problém nastává i v situaci,
kdy cyklista na silnici, podél níž stezka vede, vjede až za začátkem stezky.
Proto se navrhuje upřesnit, že povinnost užít cyklistické opatření se vztahuje
pouze na „dané místo“. Povinné užití stezky znemožňuje i nevhodný nebo
špatně udržovaný povrch některých stezek, který není bezpečně sjízdný pro
všechny typy kol. Jako stezka může být např. označena i kamenitá lesní
pěšina, která není bezpečně sjízdná zejména pro silniční kola.“ Na uvedené
odkazoval i stěžovatel v kasační stížnosti. I z tohoto
odůvodnění novelizace aplikovaného § 57 odst. 1 zákona o silničním
provozu vyplývá, že není v souladu se záměrem zákonodárce vykládat
povinnost cyklisty využít vyjmenované komunikace či jejich části určené pro
cyklisty extenzivním způsobem.
[29] Pro doplnění je ještě možné
zmínit stanovisko vlády obsažené v jejím usnesení č. 715 ze dne 13. 7. 2020
k právě uvedenému návrhu zákona, kterým byl novelizován zákon o silničním
provozu. Toto stanovisko vlády jasně uvádí, že z „platné právní úpravy
jednoznačně vyplývá, že se předmětná povinnost [podle § 57 odst. 1
zákona o silničním provozu] netýká společných stezek pro chodce a cyklisty.“
[30] Nejvyšší správní soud si je
na jedné straně vědom potřeby chránit cyklisty jako zranitelné účastníky
provozu na pozemních komunikacích před možnou kolizí zejména s motorovými
vozidly, která může nastat při použití (běžných) pozemních komunikací. Ochrany
zranitelných účastníků silničního provozu však musí být především dosaženo
vzájemnou ohleduplností řidičů a cyklistů, kdy zejména řidiči motorových
vozidel si musí zejména při předjíždění cyklistů počínat s náležitou
opatrností, k čemuž ostatně slouží mj. povinný odstup zakotvený v § 17
odst. 6 zákona o silničním provozu, ve znění shora zmíněné novely
provedené zákonem č. 365/2001 Sb. Cyklisté jsou však plnohodnotnými
účastníky silničního provozu, nikoli pouze účastníky trpěnými, které je třeba
pokud možno z pozemních komunikací vymístit. Na druhou stranu je ovšem
třeba zmínit, že i používání stezky pro chodce a cyklisty je spojeno
s určitými riziky. V mnoha případech totiž se jedná o komunikace
hojně užívané chodci, kde je zvýšené riziko kolize chodců a cyklistů, a to
i v případě stezky dělené. I z tohoto důvodu je rozumné,
aby cyklista měl možnost volby podle konkrétních místních podmínek, stavu
komunikace, frekvence provozu, rychlosti jízdy apod., zda použije stezku pro
chodce a cyklisty, nebo pozemní komunikaci spolu s dalšími řidiči.
[31] Pouze pro dokreslení, že
podobnými problémy se soudy nezabývají pouze v nynější době, Nejvyšší
správní soud zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1942,
č. Rv II 32/42, Vážný č. 18416/1942. Již podle tohoto rozhodnutí
cyklisté mohou používat silnice, drží-li se při pravé straně jízdní dráhy, a nejsou
povinni uhýbat automobilům z cesty. u žalobce tak „nelze
spatřovati neopatrnost v tom, že neuhnul na banket [tj. chodník] ležící
při jízdní dráze, když za sebou zaslechl hukot přijíždějícího auta, ač tak směl
učiniti mimo uzavřené osady, když tím nepřekážel chodcům (…), neboť držel-li se
při nejkrajnější straně dostatečně široké jízdní dráhy, dbal všech předepsaných
a věcných opatrností.“
[32] Na základě výše uvedeného
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že z § 57 odst. 1
zákona o silničním provozu nevyplývá povinnost cyklisty užít stezku pro
chodce a cyklisty. Cyklista je totiž účastníkem silničního provozu ve
smyslu § 2 zákona o silničním provozu a náleží mu veškerá práva
a povinnosti z toho vyplývající. Není-li pozemní komunikace označena
dopravní značkou „Zákaz vjezdu jízdních kol“, může ji cyklista využít i za
situace, kdy se v blízkosti nachází stezka pro chodce a cyklisty.
[33] Nejvyšší správní soud dále
konstatuje, že ustanovení § 57 odst. 6 zákona o silničním
provozu upravuje vzájemná práva a povinnosti cyklistů a chodců jako
rovnoprávných uživatelů stezek pro cyklisty a chodce a nezamezuje
cyklistům použít pozemní komunikaci. Vzájemná práva a povinnosti chodců a cyklistů
v tomto ustanovení se totiž aplikují pouze na provoz na stezkách pro
chodce a cyklisty. z uvedeného ustanovení tudíž plyne povinnost
cyklistů použít na stezce pro chodce a cyklisty dělené pouze jízdní pruh
pro cyklisty. Nejedná se o doplnění povinnosti cyklistů dle § 57
odst. 1 zákona o silničním provozu použít v některých
vypočtených případech komunikaci či její část určené pro cyklisty. Krajský soud
tudíž pochybil, když se v bodu 19 napadeného rozsudku ztotožnil s výkladem
žalovaného, který shledal porušení § 57 odst. 1 a 6 zákona o silničním
provozu stěžovatelem.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu se vztahuje k právní úpravě účinné před 1. 1. 2022, citované závěry jsou však plně aplikovatelné i nadále. Zrušený rozsudek Krajského soudu v Ostravě shodně uváděl, že stezky pro chodce a cyklisty společné nebyly povinné, na základě nesprávného výkladu § 57 odst. 6 zákona o silničním provozu však dospěl k chybnému závěru, že povinné byly stezky pro chodce a cyklisty dělené. Od 1. 1. 2022 novela provedená zákonem č. 365/2021 Sb. de facto zrušila povinnost užít v § 57 odst. 1 zákona o silničním provozu vyjmenovanou cyklistickou infrastrukturu.
Rozhodnutí potvrzuje závěry článku Kindl, T., Vomáčka, V. Jsou cyklostezky povinné? Právní rozhledy, 2022, č. 4, s. 133 (zjednodušená verze Kindl, T., Vomáčka, V. Jsou cyklostezky povinné? Kdepak, je to mýtus. MF Dnes, 2. 4. 2022).
Žádné komentáře :
Okomentovat