1. června 2023

Vyjádření k návrhu poslankyně Ožanové: Předjíždění cyklisty na účelové komunikaci

Předložený pozměňovací návrh č. 2636 ke sněmovnímu tisku 366 omezuje platnost definice bezpečného odstupu při předjíždění cyklisty pouze na silnice a místní komunikace, zatímco podle současného znění definice platí na všech pozemních komunikacích (§ 2 zákona o pozemních komunikacích). Směřuje tak k vyjmutí účelových komunikací (§ 7 zákona o pozemních komunikacích).

Tato výjimka je nadbytečná, nevhodná a přináší značné nejasnosti.

Obdobný pozměňovací návrh se již objevil před dvěma lety v Senátu. Spolek SVOL, který návrh inicioval, bizarně varoval před „dopravním kolapsem v lesích“. Za jeden a půl roku účinnosti zákona se však žádný problém v praxi neobjevil, což přiznávají i zástupci spolku SVOL. Naopak, definice bezpečného předjíždění cyklisty zvýšila ohleduplnost mezi účastníky silničního provozu.

Jedná se o principiální nesouhlas se zásahy do vlastnického práva plynoucí z práva každého na obecné užívání lesa, které zavedla Marie Terezie v roce 1754. Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, to se však týká padajících stromů, nikoli vzájemných střetů vozidel. Odpovědnost řidičů vozidel za újmu na zdraví zrušení definice bezpečného předjíždění nijak neomezí. Není systémové, aby v lesích platila jiná pravidla než na ostatních pozemních komunikacích. Odpor proti definici bezpečného předjíždění je pouze zástupnou záminkou snahy v budoucnu omezit či zakázat přístup nejen cyklistů, ale i chodců do lesa. Podle současné úpravy o případném omezení přístupu do lesa nerozhodují vlastníci lesa, ale správní úřady. Ačkoli spolek SVOL vyhrožoval zákazy vjezdu jízdních kol do lesů, nikde se tak nestalo, protože definice bezpečného předjíždění rozhodně není dostatečným a legitimním důvodem k takovému omezení (stejně absurdní „logikou“ by se například všechny lesní cesty mohly stát pouze jednosměrnými).

Návrh přináší nejistotu v tom, že v terénu často není možné odlišit účelovou komunikaci od místní komunikace. Cyklista ani motorista by tak nemohli vědět, která úprava v daném místě platí.

Účelové komunikace nejsou jen lesní a polní cesty a nejsou vlastněné jen soukromými subjekty. V řadě případů jsou na nich vyznačeny významné (i mezinárodní) cyklotrasy, na nichž by cyklisté byli paradoxně méně chráněni než na silnicích.

Touto fotografií spolek SVOL na svých internetových stránkách prezentoval lesní cestu, na které mu vadí definice bezpečného předjíždění cyklisty. Nemožnost předjíždění však nezpůsobuje definice, ale prostý fakt, že se zde vedle sebe cyklista a automobil vůbec nemohou vejít.
 

Odůvodnění původního pozměňovacího návrhu v Senátu správně konstatovalo: „Nejčastějšími typy účelových komunikací jsou polní a lesní cesty, jejichž konstrukční šířka umožňuje zpravidla jízdu pouze jednoho vozidla s míjením protijedoucích vozidel na výhybnách nebo na místech mimo komunikaci“.

Na komunikacích, jejichž šířka umožňuje jízdu pouze jednoho vozidla, není možné bezpečně předjíždět cyklistu. Například na lesní cestu širokou 3 m se vedle sebe traktor široký 2,5 m a cyklista široký 0,7 m jednoduše vůbec nemohou vejít.

To je plně v souladu s definicí bezpečného odstupu při předjíždění cyklisty. Není-li možné minimální vzdálenost 1,5 m, resp. 1 m dodržet, předjíždění možné není.

V praxi mohou na takových komunikacích nastávat zejména tyto situace:

  1. Motorista zpomalí a za cyklistou dojede k širšímu místu. Například k výhybně (jejichž zřizování je na úzkých komunikacích povinné), vjezdu či křižovatce. Zpravidla se jedná pouze o desítky metrů.
  2. Motorista zpomalí a cyklista zastaví a v případě potřeby též uhne mimo komunikaci. Motorista ho následně objede. Na objíždění se na rozdíl od předjíždění odstup 1,5 m, resp. 1 m nevztahuje.

Cyklista umožní své objetí z těchto důvodů:

  1. Je v zájmu cyklisty, aby k objetí došlo bezpečně. Ani pro cyklistu není příjemné, jede-li za ním motorové vozidlo příliš dlouho.
  2. Cyklista má povinnost neomezovat plynulost provozu a nebránit předjíždění [§ 17 odst. 4 a § 18 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu].
  3. Každý je povinen chovat se ohleduplně [§ 4 písm. a) zákona o silničním provozu].

Současná úprava tedy provoz na účelových komunikacích zcela adekvátně řeší.

Zvažovaná výjimka není logická. Smyslem výjimky není a nemůže být legalizace nebezpečného předjíždění cyklisty bez bezpečného odstupu na komunikaci, jejíž šířka umožňuje bezpečnou jízdu pouze jednoho dvoustopého vozidla. Vzhledem k nezpevněnému a často nekvalitnímu povrchu, vegetaci a dalším překážkám je dodržování bezpečného odstupu právě na účelových komunikacích velmi důležité.

V případě protisměrného míjení či vyhýbání vozidel je na takovéto komunikaci zpravidla nutné výrazné zpomalení či zastavení alespoň jednoho z vozidel – celý manévr je naopak bezpečnější než při souběžné jízdě zejména z důvodu vzájemného očního kontaktu a plné kontroly situace ze strany obou řidičů (motoristy a cyklisty, v případě řidiče dvoustopého vozidla navíc na straně řidiče) po celou dobu manévru, což je v případě souběžné jízdy zcela vyloučeno (navíc s horším odhadováním situace na straně spolujezdce z pozice řidiče).

Navíc podstatná část účelových komunikací slouží mimo jiné veřejnému pohybu pěšky a na jízdním kole, přičemž není zpravidla možné ani účelné vedle jednopruhové účelové komunikace s minimálním provozem motorových vozidel vytvářet samostatné bezmotorové komunikace (stezky pro chodce a cyklisty). To podtrhuje nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2022, č. j. 10 As 99/2022-56 (BA 11/2022 s. 58): „Při posouzení, zda je naplněna podmínka nutné komunikační potřeby jakožto jednoho ze znaků veřejně přístupné účelové komunikace, nelze vycházet pouze z toho, že v okolí existuje jiná pozemní komunikace, z rozdílu ve vzdálenostech sporné a alternativní komunikace nebo z toho, že alternativní cesta (silnice) je „kvalitnější“ než sporná (např. polní nebo lesní) komunikace. Zohlednit je třeba také stav obou komunikací, jejich bezpečnost či konkrétní využívání v dané lokalitě, a to nejen z pohledu motoristů, ale i cyklistů nebo pěších.“

Bezpečný odstup je stanoven například v Německu, Francii, Velké Británii, Španělsku, Portugalsku nebo Belgii. V žádné ze zahraničních úprav neexistuje výjimka pro některý z typů úzkých komunikací. Bezpečnost je nutné zachovávat na všech typech pozemních komunikací.

Další zdroje:

Žádné komentáře :

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku ( Atom )