8. dubna 2021

Jak předjet cyklistu na úzké silnici?

Zřejmě příští středu poslanci rozhodnou o návrhu definice bezpečného odstupu při předjíždění cyklisty. Dodržovat bezpečný odstup je povinné už dnes. Řada motoristů však nemá dobrý odhad na to, jaká vzdálenost je dostatečná. V případě nehody se to dozví až na lavici obžalovaných. A to už je pozdě jak pro cyklistu, tak pro motoristu a jejich blízké. Proto se navrhuje dopředu stanovit, že se jedná o minimální vzdálenost 1,5 metru, resp. 1 metru v místech s nejvyšší dovolenou rychlostí 30 km/h.

Když místo argumentů rozhodují emoce

Proti návrhu zapáleně bojuje poslankyně ANO Zuzana Ožanová. Vychází z vlastních zkušeností s cyklisty, kteří ji „obtěžují“ na úzkých cestách Chráněné krajinné oblasti Beskydy, kde má chatu.

K chatě paní poslankyně vede 3,5 metru široká cesta, kde skutečně není možné cyklistu předjet s bezpečným odstupem 1,5 metru. Na délku má však pouze 100 metrů. Pokud by cyklista směrem do kopce jel rychlostí 10 km/h, zdržel by paní poslankyni 36 vteřin. To přece není důvod, proč by měli na silnicích dále zbytečně umírat lidé.

Paní poslankyně Ožanová navíc cyklistům vyčítá, že ji ohrožují jízdou po chodníku. Je pravda, že někteří cyklisté porušují pravidla silničního provozu. Stejně jako někteří motoristé a chodci. Nelze však uplatňovat princip kolektivní viny a ohleduplnost vůči cyklistům podmiňovat tím, že „začít musejí oni.“ Pokud zvýšíme bezpečnost cyklistů na silnici, nebudou mít důvod po chodníku tak často jezdit.

Dopravní katastrofa nehrozí

Bezpečný odstup je stanoven například v Německu, Francii, Španělsku, Portugalsku a Belgii. I v těchto státech existují úzké silnice a žádný černý scénář se nekonal.

Tam, kde se mohou vyhnout dva automobily, je dost místa na předjetí cyklisty s bezpečným odstupem. Podle platné normy je minimální šířka vozovky s nízkou intenzitou provozu 5,5 metru, běžně však 6,5 metru a více.

Naopak tam, kde se dva automobily vyhnout nemůžou, nelze ani cyklistu bezpečně předjet. Zcela výjimečně lze navrhnout i obousměrnou vozovku o šířce 3,5 metru. Všechna vozidla musejí jet za sebou, dokud nedojedou k výhybně. Výhybny musejí být každých 80 až 100 metrů.

Stačí se konkrétně podívat na každou úzkou cestu. Obvykle je na ní velmi slabý provoz. Občas se stane, že se tam potkají dvě auta. A jak to řeší? Jedno z nich musí zastavit a druhé se mu vyhne či ho objede (a na „vyhýbání“ či „objíždění“ se odstup 1,5 metru nevztahuje!). Přinejhorším jedno z aut musí couvnout, dokud nedorazí k širšímu místu, typicky k výhybně nebo křižovatce. U cyklistů je to jednodušší, protože couvání opravdu nutné není. Úplně stačí, když jeden zastaví a druhý ho objede.

Pár vteřin za zničené životy nestojí

Zatímco někteří motoristé mohou mít dojem, že je cyklisté úmyslně zdržují, někteří cyklisté zase mohou mít dojem, že je motoristé úmyslně ohrožují. Pravda ale je, že většina cyklistů ráda při nejbližší vhodné příležitosti uhne, aby i v zájmu vlastní bezpečnosti umožnila své předjetí rychlejším motoristou. A také je pravda, že většina motoristů nemá vlastní zkušenosti s pravidelnou jízdou na kole v provozu, a proto si neuvědomuje, jak cyklista vnímá těsné předjetí.

Podstata dodržování bezpečného odstupu spočívá v tom, že na běžné venkovské silnici není možné cyklistu předjet v okamžiku, kdy v protisměru zrovna jede jiné vozidlo, anebo v zatáčce či před horizontem, za který není vidět. Právě v takových situacích dochází k nehodám nejčastěji. Případné zpomalení motoristy v řádu vteřin či desítek vteřin nemá zásadní negativní dopad na celkovou plynulost provozu. Je to malá daň za to, že nedojde k ohrožení života a zdraví.

Argumentace odpůrců definice bezpečného odstupu hlasování posouvá do obecnější roviny: jestli vůbec cyklisté na silnici patří, nebo nepatří. Nezáleží však na tom, jestli cyklisty máme, nebo nemáme rádi. Bezpečnost je v zájmu nás všech. Když se podaří návrh schválit, pomůže to kultivovat vztahy mezi chodci, cyklisty a motoristy.

Čeští řidiči nejsou horší než řidiči v zahraničí. Když vyjedou za hranice, chovají se lépe. Je to dáno místními pravidly a zvyklostmi, které právě teď můžeme zlepšit.


Článek vyšel v MF Dnes (8. 4. 2021) a na Městem na kole (11. 4. 2021).

Žádné komentáře :

Okomentovat